Skupinám

Tuto stránku jsem sepsal hlavně jako návod pro další hudební seskupení, která třeba o hraní v nemocnicích ještě nepřemýšlela. Protože považujeme tuto myšlenku za dobrou, naše vize je taková, šířit ji dál.

Proč hraní v nemocnici?


Myslíme si, že je škoda hrát jen pro sebe, když hrou můžeme udělat radost někomu dalšímu. Dle naší zkušenosti i maličké a neprofesionální vystoupení či hraní na přání udělá lidem velkou radost. Většina lidí, kteří jsou v nemocnicích (LDNkách - léčebna dlouhodobě nemocných, domovech seniorů...), naprosto vůbec neřeší, jestli aranžmá nemohlo být lepší, nebo že v 17. taktu mohl druhý hlas zpívat es. Udělá jim radost jakékoli zpestření.

Když už někdo má talent na hudbu či zpěv, byť se třeba stydí, je škoda se o to nepodělit s ostatními, ne?

Co je třeba pro hraní v nemocnici?


Chuť a ochota investovat svůj čas do druhých lidí (aspoň tři hodiny - vystoupení, předtím ale příprava a domlouvání). K tomu někdy i trpělivost, když hrajete pro děti, může se stát, že nebudou mít takovou výdrž:-)

Pokud jste v nemocnici nikdy nehráli, není dobré začínat na odděleních, kde jsou trvale ležící pacienti (to není z mé hlavy, ale doporučila nám to koordinátorka ze sdružení dobrovolníků Lékořice, které působí v mnoha nemocnicích). Na citlivější jedince může mít nemocniční prostředí špatný dopad na psychiku. My jsme třeba začínali hraním na dětském oddělení psychiatrie.

Jak domluvit hraní v nemocnici?


Většina nemocnic má tzv. koordinátora dobrovolníků - toho stačí kontaktovat a domluvit se, zda by měli o hraní zájem. Kontaktujte jej a jistě se domluvíte.


Naše zkušenosti z hraní v nemocnici


  • hraní je dobré domlouvat aspoň měsíc dopředu, většinou trvá, než se na odděleních vykomunikuje, kdy se to hodí jim a kdy se to hodí vám
  • v nemocnicích mívají brzy večeři, takže nejpozdější čas hraní bývá tak v 17h
  • dobré je mít stojánky na noty a dostatek zpěvníků
  • pokud hraní domlouváte ve větší skupině lidí na Facebooku, naše zkušenost praví, že z 200 oslovených lidí ve skupině hraní nějak zareaguje tak 20 lidí a skutečně nakonec dorazí tak 5.
  • na hodinové vystoupení stačí mít připraven seznam cca 12 písní (při průměrné délce 3min s přičtením přechodů to dá tak 45 minut hraní) + 2 přídavné a pak několik na přání
  • dětem na dětské psychiatrii není moc dobré dávat chrastítka, vzniká z toho potom dost těžko kočírovatelný chaos
  • při hraní na přání je dobré mít internet; dětem jsme třeba měli připravené songy typu Seerní vítr a oni potom chtěli Gotta, Kabáty a další
  • zkoušet dopředu moc nemá moc smysl, většina lidí stejně moc nereaguje a pokud jste sehraní aspoň tak 3 lidi, tak se to většinou v pohodě utáhne; stejně je pak hraní většinou jedna velká improvizace (pokud jsou písně na přání)

Časté otázky hráčů (FAQ)


Q: Musím být zapojen jako dobrovolník? Četl jsem, že abych mohl dělat dobrovolníka, musím mít výpis z trestního rejstříku a pravidelně čas aspoň 2 hodiny týdně, atd...
Vůbec ne. Regulérní dobrovolník v nemocnici je člověk, který pravidelně dochází například za konkrétními dlouhodobě nemocnými a povídá si s nimi, čte jim atd. To se hudebníků netýká, ale samozřejmě se to nevylučuje.

Q: Dostanu za hraní v nemocnici nějakou finanční odměnu?
Ne. Není to hraní pro výdělek. Je to hraní pro radost.

Q: Nemohl bych prostě zajít rovnou s kytarou někam na oddělení a začít hrát?
To není dobrý nápad. Koordinátor dobrovolníků zajistí oddělení, která by o hraní měla zájem, ne všude je to totiž vhodné a ne všude jsou tomu nakloněni (jsou oddělení, kde je potřeba naprostý klid).

Q: Přes den jsem v práci, jde hrát i večer nebo o víkendu?
V nemocnicích většinou bývá večeře hodně brzy (v 17h či v 18h) a potom už je večerní klid. Je to o domluvě, ale spíš počítejte s tím, že hraní bude nejvhodnější třeba v odpoledních hodinách nebo o víkendu.

Q: Podle mě by se mělo připravit při takovémto veřejném vystoupení zkouška, aranžmá atd. To bude stát dost času.
Dle naší zkušenosti je to hezká idea, ale v našem případě těžko realizovatelná. Jsme (s mírnou nadsázkou) rádi, když se vůbec sejdeme na místě, natož abychom ještě předtím dělali extra zkoušku. Hrajeme skladby, na kterých se dopředu domluvíme a které známe, případně si naposloucháme. Zatím vždy, i když jsme my sami měli pocit, že třeba ne všechno bylo dokonalé, vystoupení splnila účel - udělala radost. A o to jde.


Lepší je zapálit alespoň malou svíčku než proklínat tmu.

Kontakty na vybrané nemocnice v Praze


Stačí najít kontakt na "koordinátora dobrovolníků" a napsat mu mail či zavolat, s nabídkou, že byste rádi někdy přišli zahrát či zazpívat. Pro zajímavost uvádím i nejbližší metro.


Pokud Tě to zajímá, napiš nám a můžeme Ti nasdílet konkrétní kontakty, se kterými spolupracujeme.

Prosba o sdílení


Pokud se vám tyhle myšlenky líbí, prosím sdílejte ji mezi svými hudebními přáteli: